svátky v čase, kdy touha po miminku bolí
Touha po dítěti je sama o sobě náročná. A Vánoce k tomu často přidávají další zátěž. Ne proto, že by člověk něco nezvládal, ale proto, že prosinec je plný situací, kde se téma rodiny a dětí objevuje znovu a znovu. Pracovní večírky, rodinné oslavy, setkání, kde se očekává pohoda, úsměv a radost. Nejprve přijdou pracovní večírky. Potom rodinné svátky. Každé z těchto prostředí je jiné, ale obě se dotýkají stejného citlivého místa.
Pracovní večírky: otázky, které bolí, i když nejsou myšlené zle
Na firemních a společenských akcích se objevují otázky a poznámky, které lidé nemyslí zle, ale přesto mohou bolet. „A kdy budete mít miminko?“ „Tak co, už to řešíte?“ „Však ono to přijde.“
Jsou to věty, které dokážou vyčerpat velmi brzy, hned na začátku večera. Člověk se sotva rozkouká a už řeší, jak odpovědět, co říct, kam se dívat, jestli se usmát, nebo raději změnit téma. Uvnitř se objeví napětí a únava přijde dřív, než by odpovídalo délce setkání. V takových chvílích může pomoct mít připravenou jednu krátkou ochrannou větu. Ne vysvětlování, ne obhajování. Jen jasnou hranici. Třeba že o tomhle tématu nechcete na večírku mluvit. Stejně tak je v pořádku odejít dřív, jít se na chvíli nadechnout stranou nebo si říct, že dnes už to stačilo. Večírek není místo, kde byste museli vysvětlovat svůj život nebo své plány.
Rodinné svátky: blízkost, která může bolet ještě víc
Rodinné Vánoce mají jinou atmosféru. Jsou blízké, osobní a právě proto citlivější. Rodina se ptá víc, radí víc, sdílí vlastní zkušenosti. Většinou s dobrým úmyslem. Jenže dobrý úmysl neznamená, že to nebolí. Možná budete sedět u stolu vedle těhotné švagrové. Možná dostane dítě v rodině pod stromeček panenku nebo „miminko“. Možná se budete cítit zvláštně stranou, i když jste mezi svými. I tady může pomoct dovolit si pauzu. Odejít na chvíli do jiné místnosti. Jít se projít. Říct, že některé otázky nechcete řešit. Nemusíte se snažit působit vesele jen proto, že jsou svátky. Někdy pomůže i tichá domluva s partnerem – pohled nebo gesto, které znamená: "už je toho dost, pojďme změnit téma nebo odejít".
Rodina často netuší, kolik vnitřní síly stojí už samotná účast. To, že přijdete, že sedíte u stolu, že posloucháte – to všechno může být velmi náročné. Není vaší povinností to vydržet bez hranic.
Jak můžete být oporou sobě i druhým
Sváteční dny v nás vyvolávají představu, že bychom měli být klidní, odpočatí a naladění na pohodu. Jenže realita může být úplně jiná. Právě o Vánocích zesilují pocity, které jsou tu už dlouho – smutek, únava, vyčerpání, prázdno i tlak být „v dobré náladě“. A tady se objevuje další past. Začneme posuzovat i vlastní odpočinek. „Musím si odpočinout, abych fungovala.“ „Musím být v klidu, protože jsou svátky.“ Jenže odpočinek není výkon. Není to úkol, který se má splnit správně. Tělo i psychika potřebují klid stejně jako spánek, jídlo nebo vodu.
Když vy sami nebo někdo blízký prochází smutkem, může pomoct několik jednoduchých věcí:
-
Nečekat „vánoční pohodu“. Ne každý má sílu být veselý. A je to v pořádku.
-
Naslouchat bez rad. Nemusíte hledat správná slova. Často stačí jen být.
-
Uznat, že to, co druhý prožívá, je skutečné. O svátcích se smutek často ozývá silněji.
-
Nenutit se do veselí. Tlak okolí a reklam je velký, ale každý to má jinak.
-
Dovolit si ticho. Svíčka, čaj, klid. I to je blízkost.
-
Říct jednoduchou větu: „Rozumím, že je to pro tebe těžké.“
-
Nabídnout drobnou péči. Procházku, film, deku. Ne řešení.
V případě, že je smutek dlouhodobý nebo velmi silný, je v pořádku otevřít téma odborné pomoci. Ne jako poslední možnost, ale jako péči o sebe.
Pokud jsou pro vás letošní Vánoce těžší, než by „měly být“, neznamená to, že něco děláte špatně. Znamená to, že se dotýkají míst, která jsou křehká a živá. Touhy, čekání, ztracené představy i naděje, které se znovu a znovu skládají. Není nutné všechno zvládat s úsměvem. Není nutné být v pohodě jen proto, že jsou svátky. I únava, smutek nebo potřeba stáhnout se jsou legitimní odpovědí na období, které v sobě nese velká očekávání. Terapeutický prostor může nabídnout bezpečné místo, kde není potřeba nic vysvětlovat, obhajovat ani zlehčovat. Místo, kde se dá mluvit o tom, co je těžké, vlastním tempem a s respektem k tomu, kde se právě nacházíte. Ať už letošní svátky prožijete jakkoli, zasloužíte si v nich alespoň kousek klidu, pochopení a péče. I to je někdy víc než dost.
Vaše Lenka