Leidenská mutace a hormonální antikoncepce
Testovat, nebo netestovat?
Leidenská mutace zvyšuje riziko žilní trombózy, její přítomnost však neznamená, že člověk trombózu skutečně prodělá. Má proto smysl vyšetřovat všechny dívky a ženy před nasazením hormonální antikoncepce? Současná doporučení plošné genetické testování nepodporují. Zásadní je důkladná osobní a rodinná anamnéza. Jiná situace ale nastává, pokud už žena o Leidenské mutaci ví.
Když se u mladé ženy objeví hluboká žilní trombóza nebo plicní embolie v souvislosti s užíváním hormonální antikoncepce, přichází otázka, zda by před jejím předepsáním neměly být geneticky vyšetřeny všechny dívky a ženy. Na první pohled se může zdát, že plošné testování by podobným komplikacím dokázalo zabránit. Odborná doporučení však ukazují, že tak jednoduché to není. Plošné genetické vyšetření před nasazením kombinované hormonální antikoncepce se u dívek a žen bez rizikové osobní a rodinné anamnézy nedoporučuje. Současně ale platí, že již známá Leidenská mutace je důležitou zdravotní informací, která musí být při výběru antikoncepce zohledněna. Je proto potřeba rozlišovat dvě různé situace: zda má být preventivně testována každá žena a jak postupovat, pokud už byla trombofilie prokázána.
Co je Leidenská mutace?
Leidenská mutace je dědičná varianta genu F5, která vede k rezistenci faktoru V vůči aktivovanému proteinu C. Protein C za běžných okolností pomáhá regulovat krevní srážení. Pokud faktor V na jeho působení správně nereaguje, zvyšuje se sklon ke vzniku krevní sraženiny. Leidenská mutace proto patří mezi vrozené trombofilie, tedy geneticky podmíněné stavy spojené se zvýšenou náchylností k žilní trombóze. Nejčastějším projevem je hluboká žilní trombóza, zpravidla v dolní končetině, nebo plicní embolie. Samotný genetický nález však neznamená, že člověk trombózu skutečně prodělá. Mnoho nositelů Leidenské mutace nemá během života žádné obtíže. O výsledném riziku rozhoduje nejen genetická dispozice, ale také její forma, osobní a rodinná anamnéza a další vrozené či získané rizikové faktory.
Důležitý je rozdíl mezi heterozygotní a homozygotní formou. Heterozygot má jednu změněnou kopii genu a jednu kopii běžnou. Homozygot zdědil změněnou kopii od obou rodičů a jeho trombotické riziko je výrazně vyšší. Mezi vysoce rizikové vrozené trombofilie se řadí také deficit antitrombinu, proteinu C nebo proteinu S, homozygotní protrombinová mutace a současný výskyt heterozygotní Leidenské a protrombinové mutace. Podle odborných zdrojů je relativní riziko žilní tromboembolie u heterozygotních nositelů Leidenské mutace přibližně třikrát až osmkrát vyšší než u lidí bez této varianty. Absolutní riziko první tromboembolické příhody přesto u mnoha asymptomatických heterozygotů zůstává nízké. Výrazně stoupá až při souběhu dalších okolností.
Trombóza obvykle nevzniká z jediné příčiny
Vznik žilní trombózy je zpravidla výsledkem kombinace více faktorů. Vedle vrozených trombofilií mohou riziko zvyšovat kouření, obezita, vyšší věk, těhotenství a zejména šestinedělí, nádorová nebo některá autoimunitní onemocnění, operace, úrazy, dlouhodobá nehybnost, hospitalizace, delší cestování nebo užívání estrogenů. U dětí je celkové riziko trombózy výrazně nižší než u dospělých a zásadní roli hrají především získané faktory. České pediatrické doporučení uvádí, že přibližně u 90 % dětských trombóz lze nalézt vyvolávající příčinu. U novorozenců a větších dětí bývá významným rizikem například zavedený centrální žilní katétr, závažná infekce, nedonošenost nebo vrozené onemocnění. Význam vrozených trombofilií se proto nemá hodnotit izolovaně. Pozitivní genetický test není předpovědí budoucnosti a negativní výsledek naopak nevylučuje možnost vzniku trombózy.
Hormonální antikoncepce není jedna skupina přípravků
Při hodnocení rizika je důležité rozlišovat jednotlivé druhy antikoncepce. Kombinovaná hormonální antikoncepce obsahuje estrogen a gestagen. Může mít podobu tablet, náplasti nebo vaginálního kroužku. Právě estrogen ovlivňuje koagulační systém a zvyšuje riziko žilní tromboembolie. Vedle kombinovaných přípravků existují metody obsahující pouze gestagen, hormonální nitroděložní systém, měděné nitroděložní tělísko a další nehormonální formy ochrany před početím. Jejich vztah k trombotickému riziku není stejný. Není proto přesné říci, že žena s trombofilií nesmí používat žádnou hormonální antikoncepci. Vždy je nutné vědět, o jaký přípravek jde, zda obsahuje estrogen, jaký typ trombofilie byl prokázán a zda jsou přítomny další rizikové faktory. Také u gestagenních metod existují rozdíly, a proto má konkrétní variantu doporučit lékař podle zdravotního stavu ženy.
Proč se netestují všechny dívky a ženy?
Nové české doporučení pro vyšetřování vrozených trombofilií v dětském věku uvádí, že plánované nasazení kombinované hormonální antikoncepce při negativní osobní a rodinné anamnéze tromboembolické nemoci není důvodem k plošnému vyšetření vrozených trombofilií. Stejné stanovisko zastává American Society of Hematology, která vydala silné doporučení proti testování celé běžné populace před zahájením užívání kombinované hormonální antikoncepce. Důvodů je několik. Leidenská mutace představuje pouze jednu z možných příčin zvýšené srážlivosti. Samostatné vyšetření Leidenské a protrombinové mutace není kompletním vyšetřením všech vrozených ani získaných trombofilních stavů. Negativní výsledek proto neznamená, že žena nemůže prodělat trombózu, a může vytvořit falešný pocit bezpečí. Ani pozitivní výsledek automaticky nevypovídá o tom, jak vysoké je riziko konkrétního člověka. Neindikovaný genetický nález může vyvolat úzkost, dlouhodobý pocit ohrožení nebo vést k omezením, která nejsou medicínsky opodstatněná. Smysl má především takové vyšetření, jehož výsledek může ovlivnit další rozhodování, prevenci nebo léčbu. Testování „pro jistotu“ bez předchozího vyhodnocení osobních a rodinných rizik tento požadavek často nesplňuje.
Důležitější než plošný test je kvalitně odebraná anamnéza
Před předepsáním kombinované hormonální antikoncepce je zásadní cíleně se ptát na osobní a rodinnou anamnézu. Lékař by měl vědět, zda žena někdy prodělala hlubokou žilní trombózu nebo plicní embolii a zda se podobná příhoda nevyskytla u příbuzného prvního stupně, tedy u rodiče, sourozence nebo dítěte. Pozornost vyžaduje zejména trombóza vzniklá před 50. rokem života, bez zjevné vyvolávající příčiny, opakovaně, ve větším rozsahu nebo v neobvyklém místě. Významná je také trombóza spojená s těhotenstvím, šestinedělím nebo užíváním estrogenů. Pozitivní rodinná anamnéza však automaticky neznamená, že musí být geneticky vyšetřena každá zdravá příbuzná. Vhodné je nejprve podrobněji vyšetřit člověka, který trombózu skutečně prodělal. Teprve na základě jeho výsledků lze lépe posoudit, zda má cílené vyšetření dalších členů rodiny smysl. Zvlášť zdrženlivě se přistupuje k testování zdravých příbuzných člověka, u něhož byla zjištěna pouze heterozygotní Leidenská nebo protrombinová mutace, ale který sám nikdy trombózu neprodělal. Naopak jiný postup může být namístě v rodinách s vysoce rizikovou trombofilií nebo s opakovaným výskytem tromboembolických příhod v mladém věku. Rozhodnutí patří do rukou hematologa.
Co když už žena ví, že Leidenskou mutaci má?
Právě zde je nutné jednotlivá doporučení správně zasadit do kontextu. České doporučení z roku 2026 je zaměřeno na vyšetřování vrozených trombofilií u dětí a dospívajících. Nejde o komplexní gynekologické doporučení pro předepisování antikoncepce dospělým ženám. Dokument uvádí, že heterozygotní Leidenská mutace u ženy bez prodělané tromboembolické příhody a bez pozitivní rodinné anamnézy není sama o sobě absolutní kontraindikací antikoncepce obsahující estrogen. Doporučuje individuálně zvážit přínosy a rizika a případně zvolit jinou metodu antikoncepce. U vysoce rizikových vrozených trombofilií a po prodělané hluboké žilní trombóze považuje estrogenovou antikoncepci za kontraindikovanou.
Americká kritéria zdravotní způsobilosti U.S. MEC 2024 jsou přísnější. Známou trombofilii, včetně Leidenské mutace, řadí při užívání kombinované hormonální antikoncepce do kategorie 4. Ta označuje stav, při němž užívání dané metody představuje nepřijatelné zdravotní riziko. Současně ale ani americká kritéria nedoporučují plošný screening běžné populace před nasazením antikoncepce.
Je proto potřeba oddělit dvě otázky:
Mají být všechny zdravé dívky a ženy před nasazením antikoncepce geneticky testovány? Současná doporučení říkají, že ne.
Má být již známá Leidenská mutace zohledněna při výběru antikoncepce? Jednoznačně ano.
Pokud žena o Leidenské mutaci ví, měla by výběr antikoncepce konzultovat s gynekologem a podle okolností také s hematologem. Posuzuje se, zda jde o heterozygotní, nebo homozygotní formu, zda žena či někdo z jejích blízkých prodělal trombózu, zda kouří, jaký je její věk, tělesná hmotnost, zdravotní stav a zda nejsou přítomna další přechodná nebo dlouhodobá rizika.
Žena by neměla svou antikoncepci bez konzultace sama vysazovat, protože je potřeba současně zajistit jinou spolehlivou ochranu před neplánovaným těhotenstvím. Neměla by ale známý nález ani přehlížet jen proto, že zatím žádné obtíže neměla.
Genetický test nenahrazuje rozhovor s pacientkou
Debata o Leidenské mutaci ukazuje širší problém zdravotní péče. Někdy očekáváme, že laboratorní nebo genetický test poskytne jednoznačnou odpověď a zbaví nás nejistoty. Výsledek však získává skutečný význam až ve spojení s příběhem konkrétního člověka, jeho rodinnou anamnézou, zdravotním stavem a dalšími rizikovými okolnostmi. Kvalitní prevence proto nezačíná plošným testováním, ale důkladným rozhovorem. Žena má dostat srozumitelné informace o přínosech, rizicích a dostupných alternativách. Rozhodování nemá být založeno na zastrašování ani na bagatelizaci možného rizika, ale na informované a společně zvažované volbě.
Pozitivní genetický nález může současně ovlivnit také psychiku. Člověk se může začít vnímat jako nemocný, přestože nikdy žádnou trombózu neprodělal. Může se obávat cestování, těhotenství, operace nebo běžného pohybu. Proto má být součástí genetického vyšetření také srozumitelné vysvětlení toho, co výsledek znamená, co naopak neznamená a v jakých situacích je potřeba zvýšená pozornost.
Kdy vyhledat okamžitou pomoc?
Náhle vzniklý jednostranný otok, bolest, napětí, zarudnutí nebo promodrání dolní končetiny mohou být příznaky hluboké žilní trombózy. Náhlá dušnost, bolest na hrudi, vykašlávání krve, výrazné bušení srdce, závrať nebo kolaps mohou upozorňovat na plicní embolii. V takové situaci je nutné neprodleně volat zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155.
Plošné testování všech dívek a žen tedy není řešením. Stejně tak ale není správné přehlížet osobní a rodinnou anamnézu nebo zlehčovat již známý genetický nález. Smyslem není vyvolávat strach z hormonální antikoncepce. Cílem je umožnit každé ženě zvolit metodu, která bude účinná, přijatelná a současně co nejbezpečnější.
Text má informační charakter a nenahrazuje individuální konzultaci s gynekologem nebo hematologem.
Použité zdroje
Zdráhalová, K., Mazánek, P., Zápotocká, E., & Blatný, J. (2026). Doporučení pro vyšetřování vrozených trombofilií v dětském věku. Česko-slovenská pediatrie, 81(3), 155–157.
Middeldorp, S., Nieuwlaat, R., Baumann Kreuziger, L., et al. (2023). American Society of Hematology 2023 guidelines for management of venous thromboembolism: Thrombophilia testing. Blood Advances, 7(22), 7101–7138.
Centers for Disease Control and Prevention. (2024). U.S. Medical Eligibility Criteria for Contraceptive Use, 2024: Combined hormonal contraceptives.
Pastori, D., Menichelli, D., Valeriani, E., & Pignatelli, P. (2024). Factor V Leiden thrombophilia. In GeneReviews®. University of Washington.