Historie kryokonzervace embryí v ČR i ve světě
První dítě narozené z kryokonzervovaného embrya spatřilo světlo světa v roce 1984 v Austrálii. Od té doby se metoda uchování embryí stala běžnou součástí léčby neplodnosti v mnoha zemích.
V České republice se kryokonzervace embryí začala laboratorně využívat na počátku 90. let. Jeden z prvních klíčových milníků nastal v roce 1992 ve Fakultní nemocnici v Brně, kde byl zahájen systematický program uchovávání embryí v tekutém dusíku. O rok později, 5. ledna 1993, se v Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí narodilo první dítě z rozmrazeného embrya. Pacientka tehdy podstupovala léčbu po více než dekádě marných pokusů o početí. Embrya byla zmrazena na sedm měsíců a rozmrazení vedlo k úspěšnému porodu zdravé holčičky – historickému mezníku české reprodukční medicíny.
Dnes se metoda běžně používá v rámci IVF laboratorních metod. Embrya jsou vitrifikována (rychle zmražena) a uchovávána v tekutém dusíku. V ČR je možné embrya skladovat až 10 let, přičemž žena může podstoupit embryotransfer do svých 49. narozenin.
Jak probíhá kryokonzervace embryí a jak dlouho vydrží?
Technicky se při kryokonzervaci embrya pomocí vitrifikace zmrazí na teplotu −196 °C, čímž se zastaví veškerá biologická aktivita. Embryo tak zůstává konzervováno „v čase“ a nestárne. Genetická informace zůstává nedotčena. Po rozmrazení může být embryo přeneseno do dělohy a za vhodných podmínek se uchytit stejně jako čerstvé. Současná data potvrzují, že délka uchování nemá zásadní vliv na úspěšnost těhotenství. Výsledky závisí spíše na kvalitě embrya, laboratorních podmínkách a zdravotním stavu příjemkyně.
Když se dítě narodí po desetiletích: případ Tadea a co z něj plyne
V červenci 2025 obletěla svět zpráva o narození chlapce jménem Thaddeus Daniel Pierce z Ohia. Dítě přišlo na svět z embrya zmrazeného v roce 1994. Embryo původně pocházelo z IVF cyklu jiné ženy, která si přála jej darovat páru sdílejícímu její hodnoty. Lindsey a Tim Pierceovi, kteří se dlouhodobě snažili o dítě, využili možnosti takzvané „adopce embrya“. Po třiceti letech v laboratorním skladování se embryo proměnilo v zdravého chlapce – symbolický, ale skutečný příklad toho, že život může počkat. Tento výjimečný případ otevírá otázky o časovosti početí, genetické vazbě a psychologickém významu rodičovství. Ukazuje, že technologie dokáže téměř nemožné, ale zároveň vyvolává diskusi, jak takové příběhy sdílet s dětmi, co jim říci – a kdy.
Co je darování embryí a jaký je rozdíl oproti adopci?
V české legislativě neexistuje právní institut „adopce embrya“. Hovoříme o darování embrya, které probíhá anonymně a za přísně stanovených podmínek. Obvykle jde o embrya vytvořená z darovaných vajíček a spermií. Tedy bez genetické vazby na příjemkyni ani jejího partnera. Dítě narozené z darovaného embrya je právně dítětem páru, který podstoupil transfer. Žádné další adopční řízení není třeba. Kliniky poskytují informovaný souhlas a garantují etické standardy podle českého práva a doporučení odborných společností.
Například v USA existují programy založené na víře, které umožňují dárcům embryí určovat, komu budou nabídnuta. Typicky s ohledem na náboženské přesvědčení, etnicitu či rodinný stav. Tento model, známý jako „embryo adoption“, však nese riziko diskriminace a je v evropském kontextu považován za eticky problematický.
Psychosociální a etické otázky spojené s darováním a rozmrazením embrya
Z biologického hlediska embryo nestárne. Jeho buňky zůstávají ve stavu pozastavené aktivity. Z psychologického a etického hlediska je však situace složitější. Rodiče často řeší otázky spojené s identitou dítěte, načasováním přenosu či sdílením informací o původu. V případě darovaného embrya může být situace náročnější. Dítě není geneticky spřízněno s žádným z rodičů, přesto je jejich ve všech ostatních rovinách.
Studie ukazují, že děti narozené z darovaných embryí prospívají psychologicky dobře, pokud vyrůstají v prostředí otevřenosti. Tajemství a neinformovanost naopak zvyšují riziko narušení důvěry a identity. Doporučuje se zapojit odborníka – psychologa či terapeuta, který rodiče podpoří v rozhodování i v tom, jak s dítětem o jeho vzniku mluvit. Děti, které se narodily z embrya kryokonzervovaného dlouhá léta, mohou později hledat význam svého příběhu. Proč byly „zmražené tak dlouho“ a „proč teď přišly na svět“. Nejde o patologii, ale o zdravou touhu porozumět vlastnímu příběhu. Klíčem je bezpečné rodinné prostředí a otevřená komunikace.
Zvláštní pozornost si zaslouží sourozenecké vztahy. Pokud je jedno dítě biologické a druhé z darovaného embrya, mohou mezi nimi vznikat otázky „jinakosti“. V jiných rodinách se může narodit dítě z téhož „sourozeneckého embrya“ s časovým odstupem 10–15 let, což přináší nové výzvy i možnosti posílení rodinné identity.
Etické dilema: status embrya, selekce a právo na informace
Kryokonzervace embryí otevírá řadu etických otázek. Jednou z nich je status embrya. Je to pouze buněčný materiá nebo potenciální život? Neexistuje jednotná definice a právě to činí rozhodování o jeho osudu citlivým. Dále se diskutuje o možnostech selekce embryí pomocí genetického testování (PGT). Ačkoliv tato metoda pomáhá předcházet vážným genetickým onemocněním, zároveň otevírá dveře k volbě „ideálního embrya“, což přináší etické dilema.
Citlivým tématem je rovněž právo dítěte znát svůj původ. V české praxi je darování gamet a embryí anonymní. Dítě tedy nemá právní nárok dozvědět se, od koho pochází. Odborné společnosti (např. ESHRE, ASRM, ČGPS) však doporučují revizi těchto pravidel s ohledem na důstojnost a identitu dítěte. K ochraně všech zúčastněných – rodičů, dětí i dárců, se stále více prosazuje mezioborový přístup, kdy spolupracují lékaři, embryologové, psychologové, bioetici i právníci. Jen tak lze zajistit, že rozhodnutí o darování nebo využití embrya je nejen medicínsky správné, ale také lidsky udržitelné.
Kryokonzervace embryí je výjimečný nástroj moderní medicíny schopný uchovat život tam, kde by jinak zanikl. Je to technologie, která neřeší jen plodnost, ale i důvěru, vztahy a budoucnost. Za každým rozmraženým embryem nestojí jen laboratoř, ale celý lidský příběh: o naději, rozhodování, odvaze i tichém čekání. Naším úkolem jako odborníků je tento příběh doprovodit s respektem, informovaností a lidskostí.
S úctou a respektem ke všem dětem.
Vaše Lenka