Náhlé úmrtí blízkého člověka zasáhne jako blesk z čistého nebe. V jediném okamžiku se změní svět a s ním i všechno, co jsme považovali za samozřejmé. O těchto chvílích se ve společnosti stále mluví málo a přitom právě otevřenost, porozumění a odborná podpora mohou být klíčem k tomu, aby lidé po úmrtí nebyli sami se svou bolestí.
V našem společném článku s kolegyní Klárou Kubíkovou se díváme na téma náhlého úmrtí v celé jeho šíři. Od nečekaných nemocí a úrazů až po sebevraždy. Sdílíme zkušenosti z naší psychoterapeutické praxe a z práce s pozůstalými. Píšeme o tom, jak se může člověk cítit v prvních dnech po úmrtí, proč je pro něj důležité mít možnost mluvit a jaké formy podpory existují. Otevíráme i témata, která bývají tabuizovaná jako je stigma spojené se sebevraždou, pocity viny a studu, které mohou pozůstalé tížit, a také význam rituálů a drobných kroků, jež mohou přinést úlevu.
Článek najdete zde: přečtěte si celý text o náhlém úmrtí
Naší snahou je nabídnout čtenářům nejen fakta, ale i lidskou blízkost. Ukázat, že i v těch nejtěžších chvílích existují cesty, jak nezůstat s bolestí o samotě. Pokud jste zažili náhlé úmrtí blízkého člověka nebo se vyrovnáváte s tím, že někdo z vašeho okolí zemřel, nemusíte tím procházet sami. Společně s Mgr. Klárou Kubíkovou, psychoterapeutkou s praxí v Liberci, nabízíme bezpečný prostor, kde můžete sdílet své emoce a hledat cesty, jak s nimi dál žít. Pokud hledáte odbornou i lidskou podporu, rády vás přivítáme v terapii.
Vaše Lenka