Co nám říkají čísla a co za nimi často nevidíme
Když se mluví o náhradní rodinné péči, většina lidí si představí především adopci. Ve veřejném prostoru stále přetrvává představa, že existuje velké množství dětí čekajících na nové rodiče a že adopce představuje běžné řešení situace, kdy dítě nemůže vyrůstat ve své biologické rodině.
Současná data však ukazují poněkud jiný obraz.
Jak vypadají čísla?
Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí bylo v roce 2023 rozhodnutím soudu svěřeno:
| Forma péče | Počet dětí |
|---|---|
| Osvojení (adopce) | 315 |
| Pěstounská péče | 1 814 |
| Péče jiné osoby (příbuzní, blízké osoby) | 1 350 |
| Pěstounská péče na přechodnou dobu | 927 |
| Péče před osvojením | 440 |
| Předpěstounská péče | 139 |
| Poručenství s osobní péčí poručníka | 396 |
V roce 2024 bylo osvojeno 294 dětí.
Už samotná čísla ukazují něco velmi zajímavého. Adopce představuje pouze malou část všech rozhodnutí o umístění dítěte mimo vlastní rodinu. Na jedno dítě svěřené do osvojení připadá více než deset dětí, které jsou svěřeny do jiných forem náhradní rodinné péče.
Možná právě toto je jedno z největších překvapení současného systému ochrany dětí.
Adopce není hlavním cílem systému
Ve společnosti bývá náhradní rodinná péče často automaticky spojována s adopcí. Ve skutečnosti je však adopce pouze jednou z možností a zdaleka ne nejčastější. Současný systém ochrany dětí nestojí na myšlence najít dítěti za každou cenu nové rodiče. Naopak se snaží najít takové řešení, které bude pro konkrétní dítě co nejbezpečnější a současně zachová jeho identitu, historii a důležité vztahy.Právě proto dnes výrazně převažuje pěstounská péče a péče příbuzných nad samotnými adopcemi. Mnoho dětí, které vstoupí do systému náhradní rodinné péče, totiž není právně volných k osvojení. Mají své rodiče, sourozence, prarodiče a další blízké osoby. Současná odborná doporučení proto zdůrazňují význam zachování rodinných vazeb všude tam, kde je to možné a bezpečné.
Od ústavů k rodinnému prostředí
Vývoj posledních desetiletí ukazuje výraznou proměnu českého systému péče o ohrožené děti. Zatímco v minulosti byla běžným řešením ústavní péče, dnes je prioritou prostředí rodiny. Tento posun odpovídá doporučením UNICEF, Světové zdravotnické organizace i evropských odborných společností. Výzkumy opakovaně potvrzují, že děti vyrůstající v rodinném prostředí dosahují ve většině oblastí lepších výsledků než děti vyrůstající dlouhodobě v institucionální péči. Rodina poskytuje nejen každodenní péči, ale také pocit sounáležitosti, bezpečí a stabilní vztahové zázemí. Právě proto jsou dnes preferovány různé formy náhradní rodinné péče před péčí ústavní.
Důležitá role pěstounské péče
Největší část systému dnes tvoří pěstounská péče.Ta umožňuje dítěti vyrůstat v rodinném prostředí, aniž by muselo definitivně ztratit kontakt se svými kořeny. Významnou roli hraje také pěstounská péče na přechodnou dobu, která poskytuje dítěti bezpečné zázemí v období, kdy se rozhoduje o jeho další budoucnosti.
Velmi významná je rovněž péče příbuzných a blízkých osob. Statistiky ukazují, že právě tato forma péče představuje jednu z nejčastějších cest. Dítě tak může zůstat v prostředí, které zná, a zachovat si důležité vztahy s lidmi, kteří jsou součástí jeho života.
Co tato data znamenají pro páry s neplodností?
V poradenské praxi se často setkávám s větou: „Když to nevyjde, tak si přece adoptujeme.“ Tato představa je pochopitelná. Vychází z přesvědčení, že existuje velké množství dětí čekajících na nové rodiče. Současná data však ukazují, že realita je složitější. Systém náhradní rodinné péče není postaven na hledání dětí pro rodiče. Je postaven na hledání nejvhodnějšího řešení pro konkrétní dítě. Adopce proto není automatickým pokračováním neúspěšné léčby neplodnosti ani jednoduchou alternativou k biologickému rodičovství. Je samostatnou cestou, která má své vlastní podmínky, procesy a specifika. To nijak nesnižuje její hodnotu. Naopak. Umožňuje lépe porozumět tomu, jakou roli adopce v systému skutečně hraje.
Koho v číslech často nevidíme
Za statistikami však nestojí pouze děti. Každé rozhodnutí o svěření dítěte do náhradní rodinné péče představuje také příběh rodiny, která se ocitla v závažné životní situaci. Ve veřejné debatě bývají biologičtí rodiče často redukováni na důvod, proč dítě nemůže vyrůstat doma. Mnohem méně pozornosti je věnováno otázce, jaké okolnosti jejich situaci předcházely, jak prožívají odloučení od dítěte a jakou podporu potřebují, aby mohli svou situaci změnit. Právě zde se otevírá důležité téma pro sociální práci, psychologii i veřejnou politiku. Pokud chceme chránit děti, nestačí rozumět pouze jejich potřebám. Potřebujeme rozumět také rodinám, ze kterých přicházejí.
Co nám tedy čísla říkají?
Současná data ukazují postupný odklon od ústavní péče směrem k péči rodinné. Potvrzují význam pěstounské a příbuzenské péče a zároveň ukazují, že adopce představuje pouze menší část celého systému. Především nám ale připomínají, že za každou statistikou stojí konkrétní dítě, konkrétní rodina a konkrétní životní příběh. A právě schopnost vidět za čísly skutečné lidské osudy může být jedním z nejdůležitějších úkolů současné sociální práce.
Vaše Lenka
Zdroje
MPSV ČR – statistiky sociálně-právní ochrany dětí (2023, 2024), UNICEF; WHO; Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí; odborná literatura k náhradní rodinné péči a deinstitucionalizaci péče o děti.