Dva typy viru, různé způsoby přenosu
Genitální opar způsobuje virus herpes simplex (HSV), který se vyskytuje ve dvou typech:
HSV-2 je převážně přenášen sexuálním kontaktem a je považován za rizikovější. Stojí za přibližně 90 % symptomatických epizod a často se opakuje.
HSV-1 se naopak nejčastěji přenáší v dětství prostřednictvím slin nebo kontaktu kůže v oblasti úst a typicky způsobuje opary v ústní oblasti. Přesto může vést i ke genitálním infekcím, zejména při orálním sexu.
Naléhavá potřeba výzkumu a prevence
Jeden z autorů studie zdůrazňuje, že současné úsilí v boji proti této rozsáhlé infekci je nedostatečné. Apeluje na rozšíření výzkumu a investic do vývoje nových vakcín a terapií. Genitální opar zůstává jedním z nejčastějších sexuálně přenosných onemocnění, jehož prevence a léčba jsou zatím omezené.
Výzva pro veřejné zdraví
Zvýšená informovanost, zlepšení diagnostiky a prevence, včetně osvěty o bezpečném sexuálním chování, mohou pomoci snížit šíření této infekce. Dalším krokem by mohlo být zavedení účinné vakcíny, která by mohla výrazně přispět ke zmírnění globální zátěže způsobené genitálním oparem.
″Studie WHO je důležitým připomenutím, že genitální opar není pouze individuálním problémem, ale také závažnou výzvou pro veřejné zdraví, kterou bychom neměli přehlížet″.
Přehled příznaků, průběhu a rozšíření onemocnění
Genitální opar, způsobený virem herpes simplex (HSV), je jedním z nejčastějších sexuálně přenosných onemocnění na světě. Rozlišují se dva typy viru – HSV-1 a HSV-2, které se liší způsobem přenosu a částečně i klinickým obrazem. Toto onemocnění může mít velmi různorodý průběh, od asymptomatického stavu až po bolestivé a opakující se příznaky, které ovlivňují kvalitu života pacientů.
Příznaky a jejich vliv na kvalitu života
Většina infikovaných osob nevykazuje žádné nebo jen mírné příznaky. U některých však infekce způsobuje bolestivé genitální vředy a puchýře, které se mohou během života opakovaně vracet. Tyto symptomy mohou negativně ovlivnit nejen fyzické zdraví, ale také psychiku a sociální vztahy nemocných.
- Svěděním a pálením v postižené oblasti.
- Zarudnutím a otokem.
- Bolestí při močení (pokud se léze nacházejí v blízkosti močové trubice).
- Horečkou, únavou a zduřením lymfatických uzlin v tříslech při těžším průběhu.
U mnoha nakažených však infekce probíhá bez příznaků nebo pouze s mírnými obtížemi, které si pacienti často ani neuvědomují. Právě asymptomatický průběh přispívá k dalšímu šíření onemocnění, protože nakažení lidé nevědí, že mohou virus přenášet.
Jak se nemoc vyskytuje a šíří?
HSV-2: Tento typ je hlavní příčinou genitálního oparu a šíří se převážně při pohlavním styku. Je častější u dospělých a bývá spojen s častými opakovanými epizodami.
HSV-1: Přestože je obvykle spojován s opary v oblasti úst, stále častěji způsobuje genitální infekce, zejména v důsledku orálního sexu.
Genitální opar je celosvětově rozšířený, přičemž nejvyšší prevalence je zaznamenána v rozvojových zemích a oblastech s omezeným přístupem ke zdravotní péči. Infekce postihuje obě pohlaví, avšak ženy bývají častěji symptomatické.
Jak probíhá onemocnění?
Genitální opar má tendenci se opakovat. Po primární infekci virus zůstává v nervových uzlinách v latentní formě a může být znovu aktivován například vlivem:
- Stresu.
- Oslabení imunitního systému.
- Hormonálních změn (například během menstruace nebo těhotenství).
- Fyzického podráždění genitální oblasti.
Primární infekce: Obvykle bývá nejzávažnější a trvá déle (1–3 týdny). Často zahrnuje intenzivní lokální bolest a celkové příznaky, jako je horečka.
Reaktivace: Příznaky bývají mírnější, ale stále nepříjemné. Výsev puchýřků trvá obvykle 7–10 dní a může být předcházen varovnými signály, jako je svědění nebo brnění.
Diagnostika a léčba
Diagnostika genitálního oparu se opírá o klinický obraz a laboratorní testy, například PCR testy k detekci virové DNA. Léčba zahrnuje antivirotika, která pomáhají zmírnit příznaky, zkrátit trvání epizody a snižovat četnost recidiv.
Nejčastěji používanými léky jsou acyklovir, valacyklovir a famciklovir.
Prevence a osvěta
Prevence genitálního oparu zahrnuje:
- Používání kondomů při pohlavním styku.
- Vyhýbání se kontaktu s osobou s aktivními příznaky infekce.
- Včasnou léčbu a informovanost o rizicích přenosu.
Významným krokem ke zmírnění této globální zátěže je rozvoj vakcín a dalších terapeutických možností, které by mohly výrazně ovlivnit jak individuální osudy pacientů, tak i veřejné zdraví.
Sexuálně přenosné nemoci a infekce nejsou banální záležitostí a jejich léčba vyžaduje profesionální a individuální přístup. V případě jakýchkoli příznaků nebo podezření na STI / STD je klíčové, aby pacient navštívil venerologickou ambulanci osobně. Správná diagnostika a včasná léčba jsou nezbytné nejen pro ochranu zdraví pacienta, ale i pro prevenci šíření infekcí v populaci.
Vaše Lenka
https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/sexually-transmitted-infections-(stis)