Termín asistovaná reprodukce není novým pojmem, byť je v praxi používán poměrně krátce. Od narození prvního dítěte počatého v Petriho misce roku 1978 se rozvoj laboratorních metod velmi zdokonalil. Děti ze zkumavky, jak se jim lidově říká, jsou dnes sami rodiči a mají vlastní potomky. Pomoc odborníků od této doby však neklesá. Se zvyšujícím nárůstem neplodnosti se stávají jedinou nadějí pro nedobrovolně neplodné páry.
Pokud se podíváme do historie medicíny a IVF, mnozí z nás budou mile překvapeni, kam sahá počátek samotných pokusů. Pravděpodobné počátky spadají až do 16. století. Snad úplně prvním, kdo popsal ovariální folikuly a corpus luteum, byl významný bruselský anatom Andreas Vesalius. Ovšem objevení ovariálního folikulu v roce 1672 je přisuzováno Regnieru de Graafovi a v této souvislosti je třeba zmínit také základní objev Jana Evangelisty Purkyně z roku 1825, který v ptačím vajíčku popsal zárodečný měchýřek.
Roku 1890 profesor Walter Heape z University of Cambridge oznámil první známý případ transplantace embryí u králíků. Doktor Gregory Pincus, později známý jako též „Dr. Frankestein“, se inspiroval románem „Brave New World“, a poté i experimentoval oplodňováním vajíček králíků bez spermií. O několik let později dostal ocenění za objev, jak progesteron může zastavit ovulaci.
Lidská asistovaná reprodukce byla kontroverzní od samého začátku. IVF je spjato se jmény Robertem G. Edwardsem a Patrickem Steptoem. Oba doktoři prováděli embryologické výzkumy, které si museli hradit ze svých kapes. V nich se zabývali zdokonalením stimulace vaječníků, odběrem oocytů a dalších praktických postupů. O svých výsledcích v roce 1965 informovali veřejnost. Ta je za je za neetické počínání zavrhla, stejně tak jako jejich kolegové a ostatní vědci. Výtky nakonec oba lékaři v roce 1974 uznali a v publikaci shrnuli obavy o morálních, etických a právních problémech spojených s oplozením lidských vajíček in vitro. Nicméně to byli právě oni, kdo provedli šedesát pokusů IVF. A v tisku se tak poprvé objevil termín „Děti ze zkumavky“.
Za další čtyři roky, to už se psal rok 1978, nastal v gynekologii historický zlom. Manželé Brownovi se snažili otěhotnět přirozenou cestou mnoho let. Lesley Brown měla bohužel neprůchodné vejcovody. Z tohoto důvodu se manželé obrátili na doktory Edwardse a Steptoe. Ti ji poprvé úspěšně implantovali oplodněné vajíčko mimo organismus. Díky tomu se narodila Louise Brownová. Neboli první dítě ze zkumavky. Louise svůj historický vstup na svět provedla s „Největším křikem, jaký jste kdy od dítěte slyšeli“, řekla maminka Lesley Brownová.
Zpráva byla velkou senzací a vědci z celého světa se snažili vytvořit další miminko. Tím se stala Elizabeth Carr. V prosinci roku 1981 byla prvním dítětem ze zkumavky narozené v USA. Když vyrostla, tak se k celé situaci vyjadřovala velmi vtipně. V rozhovoru s novináři uvedla: „Nemám dětskou knihu, mám pět svazků novinových titulků!“
V brzkých 80. letech bylo na celém světě narozeno celkem 15 dětí ze zkumavky. Pro všechny lékaře a embryology to byla velká výzva. Ani gynekologové v tehdejším Československu nezaháleli. Na vzájemné spolupráci se dohodli profesor Pilka a profesor Dvořák (tehdejší přednosta katedry histologie a embryologie). Tvrdá práce ve více než skromných podmínkách přinesla první skvělé výsledky. Psal se rok 1982 a týmu profesora Pilky se v Brně a tehdy celém východním bloku, narodilo první dítě ze zkumavky – zdravý chlapec, který si i nadále přeje zůstat v anonymitě. Lékaři použili metodu GIFT. Nejprve operativně zprůchodnili vejcovod, vložili do něj vajíčko i spermii a oplodnění ponechali volný průběh.
Porod prvního dítěte metodou IVF se uskutečnil však za další dva roky.