Smutku se často snažíme co nejrychleji zbavit. Zaměstnáme se, hledáme rozptýlení nebo sami sebe přesvědčujeme, že už bychom měli být v pořádku. Smutek však není známkou slabosti ani selhání. Přichází tam, kde se něco důležitého změnilo, skončilo nebo bylo ztraceno. Každý člověk jej prožívá jinak. Někdo pláče, jiný cítí hněv, šok, otupělost, prázdnotu, ale někdy také úlevu. Z intenzity ani vnějších projevů smutku proto nelze usuzovat na velikost lásky nebo význam vztahu.
„Je důležité rozlišovat smutek jako emoci, truchlení jako proces vyrovnávání se se ztrátou a depresi jako duševní onemocnění.“
Rozlišovat mezi smutkem, truchlením a depresí není důležité pouze z odborného hlediska. Pomáhá nám nepatologizovat přirozené reakce člověka na ztrátu, ale zároveň nepřehlédnout chvíli, kdy už jeho svět zůstává dlouhodobě uzavřený, běžné fungování je výrazně narušené a je namístě nabídnout odbornou pomoc. Cílem není smutek odstranit ani člověka přimět, aby na svou ztrátu zapomněl. Důležité je, aby smutek postupně přestal být jediným obsahem jeho života a aby vedle něj znovu mohly získávat místo vztahy, zájem, smysl a budoucnost.
Celý článek Martiny Malé si můžete přečíst na Flowee:
Chcete se smutku co nejrychleji zbavit? Možná právě tím děláte chybu
Vaše Lenka